Ještě se vzpomínám na hranici v době železné opony. Když vlak se zastavil těsně za hranici, v Pomezi, a vojáci naskočili se samopalem a doprovodili vlak až do Chebu, stoje na stupíncích. Když to zrovnávám s včerejškem, jsem rád že tam byl jenom Flatterband.
12. ročník konference “Volary a pochod smrti - Multikulturní výchova v praxi” se konala 10.-11.května 2019 a se svým příspěvkem vstoupil také Čojč.
Už jste slyšeli o Stolpersteinech, neboli doslova o “kamenech, o které je nutno klopýtnout”?
Víte, že loni byl v Gymnáziu Česká 64, České Budějovice v důmyslné skrýši nalezen vzkaz psaný dne 5.10.1038, tedy v den odstoupení prezidenta E. Beneše, týden po uzavření Mnichovské dohody?
Máte chuť zúčastnit se extrémního dálkového pochodu na trase, kterou šly ženy a dívky v roce 1945 a uctít tak jejich smrt?
Divadelní projekt se musí naplánovat - hlavně když jde o tolik látky…
Přesně to dělali Dráža, Lou a Mirjam během jednoho lednového víkendu v Aši. Plánovali projekt Textory, který se koná od 14. do 20 dubna v Plesné nedaleko Aše, hloubali nad konceptem, navštívili muzea, sbírali fakta a informace, setkali se s experty z Aše. Vše kolem dokola k tématu textilního průmyslu na Ašsku a v okolí.
Otevřel/a jsi webovou stránku, na které je nahoře napsáno „Hranice! Grenzen!“. Věříš tomu? Že se dají hranice tak jednoduše bourat, vymazat, přeškrtnout? Možná si teď myslíš: „No jasně! Hranice existují jen v hlavě.“ Jasně, to bych vlastně taky řekl. Jako… vlastně…
co ti mám říct? a jak k tobě jít?
Ještě tě neznám, jen čekám až příjdeš.
Nevím co s tebou a co s tebou příjde.
Někdy se bojím a jindy zas těším.
Jen jaká ty budeš, to ještě nevím.
Přemýšlím často, co bude se mnou.
Na vlastních nohou chci stát, své pocity znát a nebát se snít.
Vědět co chci, to chci.
Anonym
Letošní Kommunikatze stála za to! Sešli jsme se na čtyři dny v německém městě Cham a ani jediný se den nenudili.
Na začátku jsme se navzájem moc neznali, ale po pár seznamovacích hrách nejistota rychle opadla a mohli jsme začít. Hned první den jsme si vyzkoušeli v česko-německých párech zahrát pomocí pantomimy jednotlivá přísloví a začali se seznamovat s našimi jazyky – tedy češtinou a němčinou.
Na městské radnici je naše pracovní místnost. Stříháme papír. Trháme ho. Balíme se do něj. Necháme ho, aby se vznášel. Malujeme na něj. Vytváříme hudbu. Vzniká rytmus. Jsme tým.
Navštívíme pobočku Faber-Castell. Nachází se zde převážně ženy. Všímáme si pracovních procesů. Vyvrcholení dne: vyrobili jsme si vlastní pastelku!